Valné shromáždění OSN přijalo 14. 12. 1960 rezoluci č. 1514(XV), (pokud odkaz nejde otevřít, tak je zde:)která zakazuje koloniálním mocnostem MĚNIT HRANICE závislých území před udělením nezávislosti. Mnohé koloniální mocnosti se totiž po 2. sv. válce pokoušely (podle římského „Rozděl a panuj“) dělit své kolonie na množství loutkových státečků v čele s prodejnými místními feudálními vládci atp.
Přesto Spojené království oddělilo od korunní kolonie Mauritius v listopadu 1965 Čagoské ostrovy v Indickém oceánu, a vytvořilo novou správní jednotku „BIOT“ (Britské indickooceánské území). Valné shromáždění OSN přijalo 16.12.1965 rezoluci č. 2066,(pokud odkaz nefunguje, tak zkuste:) která jmenovitě zakázala Spojenému království dělit svoji kolonii Mauritius. Mauritius vč. o-va Rodrigues a plytkých o-vů Agalega získal nezávislost v r. 1968.
Spojené království uzavřelo s USA v r. 1966 smlouvu, že poskytne Američanům k vybudování strategické vojenské základny v Indickém oceánu ZCELA NEOBYDLENÝ OSTROV. Nájemné 1 (slovy JEDEN) dolar ročně!
Proto byli násilně všichni obyvatelé Čagoských o-vů (cca 1.200) přesídleni nejprve na jeden z atolů a poté na Mauritius. Viz např. Británie argumentovala, že nejde o trvalé obyvatele, nýbrž o námezdní dělníky. Většina z nich však žila na ostrovech již v 5. generaci. Některým nabídli let zdarma na Mauritius, aby se podívali na své budoucí bydliště. Poté je však již nevzali na let zpátky... Pokud by jim tam britská vláda koupila pozemky a postavila domky, tak bych to mohl považovat za obdobu toho, když jsou obyvatelé z údolí přestěhováni kvůli výstavbě velké přehrady. Odškodnění se od Spojeného království dočkala jen část z nich, a to 6.000 USD na osobu, a to až po soudech za 5, resp. 10 let po násilném odsunu. Většina z nich dodnes žije na ve slumech v chudobě na Mauritiu .
Valné shromáždění Africké Unie opakovaně vyzývá UK, aby naplnila rezoluce VS OSN a vrátilo Čagoské o-vy Mauritiu. Viz:
Proč takové úsilí a takové porušení mezinárodního práva a lidských práv...?!?
Na ostrově Diego García USA vybudovaly strategickou námořně/leteckou základnu, kde jsou skladovány jaderné zbraně a kde jsou dislokovány strategické bombardéry s jadernými zbraněmi.
USA po 2. sv. válce měly dost základen „okolo Sovětského Svazu“ v Atlantiku, v Grónsku, na Islandu, v Evropě, až po Turecko, z druhé strany od Aljašky přes Okinawu a Filipíny po Jižní Vietnam. Vzhledem k odlehlosti Indického oceánu od USA v něm neměly žádnou základnu (do 2. sv. války USA neměly absolutně žádné zájmy v tomto oceánu).
Pro dokončení „obklíčení“ SSSR, Číny a nejsilnějšího člena Hnutí nezúčastněných Indii „potřebují“ USA základnu v Indickém oceánu. Ta je tak dokonale izolovaná, že ji nikdo nemůže nečekaně napadnout – viz polohu jižně od Indie v přílohové mapě.
Poeticky a umělecky tragický osud Chagosanů nejlépe popsala paní Judith Schalansky v knize Atlas odlehlých ostrovů s podtitulem „Padesát ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím“. Na str. 58 je text, na str. 59 je mapa atolu.